Broušení dřeva je jednou z nejčastějších činností každého kutila a pokud nevíte, jak na to, celý postup si představíme. K ručnímu broušení dřeva používáme vodovzdorné brusné papíry, které se od normálních brusných papírů liší zejména druhem lepidla spojujícího brusná zrna s papírem. Při broušení rovných ploch upevníme brusné papíry s výhodou v korkových nebo pryžových podložkách s rovnou brusnou plochou a s postranními hmatníky.
Broušení za mokra nebo za sucha
Nemáme-li podložku, můžeme k tomuto účelu použít starou kolébku na pijákový papír, místo něhož upevníme papír brusný. Musíme dbát, abychom brousili vždy podél a nikoli napříč letokruhů a v žádném případě ne přes vlákna, protože by brusné krystalky dřevěná vlákna porušily vytvořily by se nepěkné rysky. Broušenou plochu vlhčíme, aby se brusný papír nezanášel prachem. Kdybychom brousili nasucho, brusné krystalky by se velmi brzo otupily a vtlačovaly by do rovné plochy jednotlivá dřevěná vlákna, aniž by je obrušovaly. I když se při broušení zasucha zdá být povrch hladký, poznáme teprve po navlhčení dřeva všechny vady broušené plochy vlhčíme vlažnou vodou, a to bezprostředně před broušením i při broušení. Po prvním vybroušení, papírem o hrubší zrnitosti (90, 120), vnikne voda do pórů a nabobtnáním vyvstanou dřevěná vlákna. Po jejich dokonalém zaschnutí pokračujeme, opět za stálého vlhčení vodou splavující brusný prach. Přitom postupně přecházíme na papír jemnější zrnitosti (od 180 do 240, popřípadě ještě vyšší).
Poslední fázi broušení je již čištění povrchu, při kterém odstraníme z pórů brusný prach kartáčováním; použijeme přitom kartáče štětinové nebo silonové. Při dalším hlazení nebo leštění by totiž přítomnost brusného prachu vedla k deformaci pórů, jejich rozevření a propadnutí. Dubové dřevo hladíme plstí smočenou v toluenu nebo hustou voskovou pastou světlé barvy, nanášenou stěrkou, roztíranou kartáčem a uhlazenou pak suknem. Při leštění používáme zpravidla pružné a průzračné laky ze syntetických pryskyřic.
Nepravidelný průběh vláken zlepšuje texturu dřeva, což se jeví zvláště u dřeva svalovitého, tj. boulovitého. Odlišná textura dřeva kolem suků je vítána, ovšem jen v případě, jsou-li suky zdravé a nevypadavé, přirozeně zbarvené, byť i tmavší než jejich okolí. Vypadavé suky lepíme klihem.
