Jak na vnitřní a vnější omítky

Omítka je povrch pokrývající zdi, stěny a stropy. Díky touto povrchu se dokonale skryjí všechny nerovnosti a dokonce i starý dům se může s novou omítkou obléknout do moderní podoby. Mnoho lidí by chtělo novou omítku, ale zhola nic o jejich problematice nevědí, proto si o nich povíme více.

Vnitřní omítky

Vnitřní omítky zhotovujeme podle účelu zhruba ve třech druzích:

  1. Vápenné omítky, nahozené v jedné vrstvě, používáme pro podřadnější účely, např. sklepy, pomocné místnosti apod. Provádíme je buď jen pouhým nahozením lžící, bez hlazení, o tloušťce 1-2 cm, nebo povrch po nahození uhladíme dřevěným hladítkem. Vápennou maltu vytvoříme ze 150-200 kg vápna na 1 m3 písku.
  2. Štukové omítky provádíme v obytných místnostech. Tato omítka se skládá ze dvou vrstev. První, tzv. jádro, je z vápenné omítky tloušťky 1-1,5 cm. Jako druhou vrstvu nanášíme na zatvrdlé jádro štukovou omítku z malty namíchané z jemného prosátého písku nebo stavební suti a vápna v poměru 2 : 1. Štukovou vrstvu o tloušťce 3-5 mm uhladíme dřevěným a plstěným hladítkem.
  3. Cementové omítky se hodí do místnosti, kde má být stěna chráněna před vodou, např. v prádelně, umývárně apod., pokud nepoužijeme keramické obklady. Omítku provádíme ve dvou vrstvách, spodní o tloušťce 1 až 1,5 cm z cementové malty a vrchní o tloušťce 2 cm z cementu rozdělaného ve vodě, s přidáním jemného prosátého říčního písku. Vodotěsnosti dosáhneme tzv. vypálením omítky, tj. poprášením vrchní vrstvy omítky suchým cementem a uhlazením povrchu ocelovým hladítkem.

Vnější omítky

Vnější omítky zhotovujeme opět podle účelu použití v několika druzích:

  1. Vápenná omítka ostrá je vhodná pro vzhledově málo exponované plochy, např. na ohrady, pilíře apod. Zhotovíme ji o tloušťce 1 cm jednoduchým nahozením řídké malty.
  2. Vápenná omítka hrubá je proti předešlé tlustší – asi 1,5 cm a jejich povrch uhladíme dřevěným hladítkem. Složení malty je pro ‘oba druhy omítky shodné jako pro vnitřní vápennou omítku.
  3. Štukové omítky hlazené používáme na vnější plochy stěn obytných objektů, podobně jako vnitřní omítky, ve dvou vrstvách. Složení malty je také podobné; použijeme však raději hydraulické vápno, které činí omítku odolnější. Povrch spodní vrstvy zdrsníme před zatvrdnutím poškrábáním hřebenem, aby se s ní vrchní vrstva dobře spojila. Povrch vrchní vrstvy můžeme zušlechtit postříkáním řídkou maltou pomocí koštěte, které namáčíme do malty a nárazem na lat’ odstřikujeme.
  4. Štuková omítka plastická je vhodná na rekreační objekty nebo rodinné domky. Provedeme ji podobným způsobem jako štukovou hlazenou omítku s tím rozdílem, že uhlazený povrch vrchní omítky upravíme zaškrabáním nepravidelných svislých rýh podobného charakteru jako je struktura kůry dřeva. Použijeme k tomu buď hřeben, připravený z laťky asi 20 cm dlouhé se zaraženými hřeby, popřípadě šrouby, nebo hrubé proutěné koště. Jiným způsobem plastické omítky je omítka upravená menším štětcem, kterým vrchní vrstvu v hustě síti vyhlubujeme, tím dosáhneme působivých převisů. Po zatvrdnutí naneseme 1 cm vrstvu v hustě síti vyhlubujeme, a tím dosáhneme působivých převisů.
  5. Zušlechtěná omítka se škrábaným povrchem se provede ve dvou vrstvách. Podklad zhotovíme z nastavované malty o tloušťce 1-4 cm. Po zatvrdnutí naneseme 1 cm vrstvu ze směsi vápna, cementu lomové drti, písku a slídy. Tato směs se prodává v pytlích po 50 kg v zrnění jemném, středním nebo hrubém, pod názvem břízolit. Po částečném zaschnutí povrch navlhčíme a upravíme škrábáním pomoci plechové škrabky nebo ocelového hřebenu. Po úpravě povrchu omítku ještě kartáčujeme. Tyto omítky jsou velmi trvanlivé a odolné.