Obecně lze říci, že jsou linolea měkká a tvrdá, dále lina s textilním filcem nebo s různými plasty na rubu. Linolea s textilním filcem jsou podle zkušeností citlivější na zátěž. Měkčí linolea, která poznáte pro jejich snažší ohebnost a náchylnost na povrchové poškození, se příliš nehodí do frekventovaných místností. Z praktického hlediska je lepší vybírat silnější a pevnější lina.
Než se vydáte do obchodu, je třeba si danou místnost pečlivě změřit. Začátečník by si měl vybírat raději menší šířky, u kterých nebude muset tolik řezat. Ideální je, pokud můžete položit na podlahu pouze dva pásy, mezi kterými ponecháte mikromezírku. Určitě je to i pohodlnější, než manipulovat s těžkou čtyřmetrovou rolí, pokud byste chtěli mít plochu bez mezírky. Navíc u toho hrozí zlomení lina, nebo nepřesné obřezání kolem nábytku apd.
Pokud musíme lina řezat po délce, uříznutou stranu umístíme u zdi, jelikož můžeme případné nerovnosti zakrýt lemovkou, nebo lištou. Při pokládce podlepujeme hlavně spoje a rohy, vynecháme ovšem střední část lina, abychom lino při pozvedávání nedeformovali. Máme-li v místnosti práh, je třeba jej odmontovat a po nadzvednutí pod něj zasunout okraj lina. U rámů dveří je třeba řezat přesně a raději volit rezervu, než velký výřez, který by už nešel spravit.
Položené lino by nemělo mít žádné boule. Záleží na podkladu i na vaší šikovnosti. Nejlépe se lino pokládá na zcela rovný povrch, který je tvořen parketami, dřevotřískovými či OSB deskami nebo i původním linem, pokud bylo ovšem položeno dokonale.